Umění a raketa, těmito slovy bych pojmenoval červnový turnaj, věřím, že málokdo by to dokázal líp. Tou raketou byli dva. Marcel Svoboda, květnový vítěz turnaje, se ocitl na opačném konci výsledků a za raketu bych označil i Pavla Lůžu. Ten byl minule poslední, ovšem skvělý výkon v tomto turnaji ho katapultoval na jedenadvacáté místo. Pokud si někdo myslí, že si z nich dělám legraci, tak dělám, ale na jeho žádost, Marcel mě o to nežádal. Na fotce nejsou, tam se dostala Annabel a Jirka, jsou na ní uprostřed. Annabel si v tombole místo flašky vybrala obraz (drží ho s tatínkem), který namaloval Jirka. Tatínka jsem vyfotil, protože měl nejvyšší nához turnaje a zbývá Roman, podle Ondry (16.) byl nejzajímavějším hráčem dne. Hází pravou rukou, jsa opřen o pravou nohu. Pavel bral za svůj výkon cenu, Petr Motyčka, který ho porazil o tři body, bral prd. Těsně nad touto trojicí se strhl souboj o titul „přeborník Libchav“ který zkušeně vyhrál Václav, což téměř rozplakalo Koloucha. Do pláče určitě nebylo Aleně. Přišla sice o obraz, když ho manžel dal mladici, ale radost jí mohl udělat fakt, že s démonem zdejších turnajů, Ondrou, rupla jen o bod. Na to měl vliv, vedle její skvělé hry, též vynikající propozice. Ty dělal fakt machr. Radost (škodolibou) mi udělal nádražák Pavel. Strefoval se do něho celou dobu Ondra, aby s ním pak o bod prohrál. Cestou odspodu teď komentářem míjím Annabel, abych zmínil nejlepší dva hráče patřící do kategorie „jelita“. Na skvělém třináctém místě skončil Viktor (nevyfocený), kterého si na chleba namazal vyfocený Roman. Na druhé fotce jsou tři nejlepší závodníci, z toho jeden, stříbrný Sláva, je z našeho okresu. O jeden bod porazil Petra, který se ovšem radoval i z bronzu, Magdalena jemezi nimi, ovšem tváří se, jako by snad ani nevyhrála. Milana Brokeše bramborová medaile asi nemrzí, ozdobil ho nejvyšší nához turnaje a pak i obraz, který se díky dceři dostal do majetku rodiny. A k tomu si mohl s Jirkou, který skončil těsně za Milanem, domluvit dodávku dalších děl. Možná by, Jirka je šikovný, mohl nechat vymalovat od něj prádelnu. Vápnem. Za ním následující finalisti, kteří nehodili ani jednu dvoustovku. Na šestém místě skonči mladý Starý, kterému na paty šlapala zle Irena. Dělily je od sebe tři body, o něco víc chybělo na Irenu Janě Severové. Ta nehrála tak dlouho, že jsem si nemyslel, že vydrží dvanáct her a už vůbec mě nenapadlo, že porazí Mácu Sršně. Je pravda, že jí vydatně pomáhal bonus, načítala ke každé hře 67 bodů, Máca 44. Milanovi 63 bodů ke každé hře propozice přičetly 63 bodů, kdežto chudák Mykola připisoval 22 bodů. Jó, život není peříčko, ani hasičskej bál. Samozřejmě skvělý výkon jsem podal já, dařilo se mi to maskovat spoustou drobných chybiček, což ovšem znalci odhalili jako důkaz mé skromnosti. Jednou z chybiček byla pozvánka na Vinca cup, který jsem anoncoval na 23. června. To je dobře, akorát že to není 34., ale 28. a není to v červnu, ale v červenci. Drobnost, celkem roztomilá, že? Ne červencový dvouturnaj se můžete na www.obsazovacky.cz hlásit, 40% míst už je obsazených. Čímž se s Vámi loučí Zdeněk Barvínek.

Výsledky turnaje – ZDE