Ten rekord, co jsme udělali, taky nebyl moc veselý, takže Ladislav Pešek je tak trochu můj kolega. Kolegů jsem měl o trochu víc, dalších jedenáct, tolik hráčů si přišlo zahrát prosincový turnaj. No a příště nás bude ještě míň, neboť Ondra, který měl nejvyšší průměr i nához, ale skončil až sedmý, už prý tu blbost nikdy hrát nebude. To trojice z prvního obrázku nejspíš chybět nebude, protože si s turnajem skvěle poradila. Zkušeně hrál Viktor, po třech hrách třetí, po čtvrté šel na druhé místo, pak si zkusil, jako to je, nebýt na stupních vítězů a finále ho vyneslo na první místo. Kde ho najdete na fotce jistě víte, stejně jako proč má po pravici Andreu. Ta dokonce od třetí hry vedla, ale asi chtěla ukázat, že je moudřejší a pustila Viktora před sebe. To lesklé vedle Viktora je Jirka. Ten s výjimkou čtvrté hry číhal na čtvrtém místě, aby v konci zákeřně zaútočil až na třetí místo, když se dostal dokonce i před Janu Svobodovou. To bylo velké překvapení, protože Jana se vrátila z výcvikového kempu ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Na starosti ji měl její syn Marcel a bylo to znát. Po vedení po druhé hře ho trénování tak vyčerpalo, že skončil na osmém, jak se později ukázalo, na nejblbějším místě turnaje. Velkou bitvu o páté místo vyhrál, po shodném výkonu s šestým, Sláva Šilar. Odměnou mu je, pokud si zvětšíte druhou fotku a ořežete ji tak, že budou vidět jen dvě malé lahvičky, pohled na ty malé lahvičky. Jsou to propagační lahvičky jeho cukrárny v uličce v Chocni. Pěkná práce. Za Slávou a šestým Rosťou skončila další dvojice se shodným výkonem. Jedná se o dva trenéry, Marcela a Ondru, když ten byl za chudáka. Ke každé hře si přičítal tři body, kdežto Rosťa, se kterým prohrál o tři body, si přičítal o 77 bodů víc a pozor, ke každé hře. Odměnou by měly Ondrovi být dvě bankovky za nejvyšší průměr i nához, hlavně však fotka s „ostudnou trojkou“. To vysvětlím. Do finále nepostoupili tři hráči. Jana, uměleckým jménem „Severáková“, která o bod porazila Romana, černého vzadu pak dělal můj bratr Jan, uměleckým jménem Klásek. Jana brala stovku za deváté místo, čili nejlepší kdo nepostoupil do finále. Roman byl předposlední, za což je taky cena a pak si rozebrali tři ceny, které se měly losovat mezi hráče, kteří nehráli finále, čili tito tři. No a pak jsme se dali do Bavorské sekané, po níž jsme se vrhli na další turnaj, o kterém se rozepíšu zítra. Budu se snažit rozepsat se co nejdřív o tom, za jakých podmínek se bude hrát po Novém roce, pak budu plnit (snad) obsazovačku. ZB

Výsledky turnaje – ZDE