Přijel jsem na hernu, převlékl se do slavnostního a spustil jsem poslední (nebojte se, letošní) Citroen. Sehnal jsem na hromadu všechny kuřáky, protože to byly jen čtyři kousky, přidal jsem k nim mého bratra Jana a poslal jsem je po jednom na dráhu na první hru. Pak už vyšlo na každou hru po čtyřiadvaceti hráčích, takže to šlo jako po másle. Mezitím jsem nechal vytvořit první fotku, která spolehlivě zdůraznila slavnostní atmosféru turnaje. Chlapy jsem zastupoval já (to je to uprostřed, ponožky nemám ty neponožky, ale normální béžové, nad kotníky) děvčata jsem přibral na fotku všechny. Po této slavnostní chvíli se začalo krvavě bojovat o různé atraktivní pozice, což je ta první, devátá a předposlední. Po první hře vedl Jara Peštál, devátý byl mazaný Jirka Pryček a čtyřiadvacátá (všimněte si, že nepíšu, že skoro poslední) byla Andrea, která, si najděte sami. Druhá hra nechala Jaru na špici, ta většinou s pořadím moc nemíchá, na deváté místo se dostal nejkvalitnější z účastníků (Ondra ne, ten chyběl) Franta Mlčák a Andreu vystřídal podřízený člen jejího týmu, Jirka Kocián. Jaru neodkopla ani třetí hra, vedl s náskokem víc než padesáti bodů před dvojicí Neugebauer, Šilar. Na devátou pozici se dostal zkušený Viktor Vodák a členy skupiny K3 vystřídala mnou vedená obrovská naděje tohoto sportu, mnou trénovaný Dominik Pavlů. Po čtvrté hře, znamenající semifinále, se k Jarovi a Milanovi přilepil Luboš Marek a hned za něj v tu chvíli nejlepší žena turnaje, Anička Brokešová (na fotce druhá zprava). Deváté místo těsně držel Franta, zato Dominik se na čtyřiadvacátém usalašil celkem bezpečně. Pátá hra určila, že na devátém skončil a stovečku pobral Láďa Schůt, který zkušeně o bod rupnul se Slávou Šilarem, čtyřiadvacáté místo neochvějně udržel Dominik, dvanáct bodů před Jirkou Kociánem a kilometr za Marcelem Svobodou. Na špici si vyměnil místo smějící se Milan Neugebauer a divící se Jara Peštál, Luboš Marek ke třetímu místu přidal stovku za nejvyšší nához a na Luboše nalepený Franta Mlčák bral 100 Kč za nejlepší průměr. Anička si udržela (Františku ((Brokeši 22.)) titul nejlepší ženy a na rozšířené pódium se vešel ještě můj bratr Jan. Ve finále předposlední skončil Jirka Pryček a o tragickém osmém místě (bod před cenou) Slávy Šilara jsem psal. Jen sedm bodů chybělo na deváté místo bývalé naději tohoto sportu (je již stár) Pavlu Lůžovi, čtyři body za ním skončil lídr rodiny Javůrků, Alena (druhá nejlepší žena a tvůrce úžasných buchet a makových sušenek. Mezi ni a nejslabšího z rodiny Javůrků (Jirko promiň, já vím, že ty načítáš ke každé hře dvanáct a tvá žena o malinko víc, ale maluješ mě na posměšné obrázky, tak se nediv) se vecpal Rosťa Konečný, tak pěknej ptáček, načítá ještě víc než Alena. U „pochváleného“ Jirky se lámalo startovní pole, vyjmenovaná už je elita, skupinu „jelita“ vede dvojice Marcel Sršeň a starý Láďa Starý (to je děsný, on už se jako Starý narodil). Za touto dvojicí je další dvojice, Irena Zelinková (na fotce třetí zleva) a vlevo je (tady mě napadla jiná formulace, ale to bych ti Andrejko nemohl udělat), Andrea Kubešová. Oceněné místo opustil Viktor, který o pár bodů porazil vzteklou Helu (já jsem takovej vůl, že si dovoluju v této slavnostní chvíli) Simeonovou (a je zamaskováno, kdo to je), u níž tradiční vztek přecházel ve smutek. Mnohem horší, než dvacáté místo jsem, ale až na cestě zpátky, přál Petru Musilovi, který se vykecl, že kdyby věděl, že budu řídit auto, tak by s námi nejel a že si myslel, že nemám řidičák. Škoda, že ho neporazil sympatický Petr Leinweber (to je taky pěknej zmetek, že prý když říkám vtipnou věc, tak si mám vzít na hlavu čepičku z obrázku, aby bylo poznat, že jsem vtipnej). No a trefit už se musím jen do Františka Brokeše, z jehož dvaadvacátého místa nejde poznat, že tak výborně řídí. Auto. A dochází papír, tak už jen, že mi s Vámi bylo dobře a že to ještě snad nějakých deset, dvacet let vydržíme. Zdeněk Barvínek

Výsledky turnaje – ZDE